(Neurčitek, příčestí a přechodník)

Jmenné tvary slovesné tvoříme se sloves, ale ve větě stojí jako přívlastek nebo příslovečné určení. Jmenné tvary slovesné se dělí na:

1. slovesná podstatná jména (neurčitek)

2. slovesná přídavná jména (příčestí):
    a) nedokonavé (přítomné příčestí činné)
    b) dokonavé (minulé příčestí trpné)
    c) budoucí (budoucí příčestí trpné)

3. slovesné příslovce (přechodník)

NEURČITEK

Koncovka neurčitku je -ni, která se přidává ke slovesnému kmenu (3. osoba jednotného čísla v oznamovacím způsobu v přítomném čase).
Např.: beszél → beszélni (hovoří → hovořit)

Neurčitek se používá:

1. Spolu s pomocnými slovesy: "fog, szabad, tilos, lehet, kell, tud, akar, szeret, szeretne, utál, imád, szokott".
   Např.: Az én fiam egyetemen fog tanulni. (Můj syn bude studovat na univerzitě.)

2. Za následujícími slovesy: "segít, (meg)próbál, elfelejt, (meg)tanul, (meg)tanít, sikerül, lát valakit, hall valakit".
   Např.: Segítesz takarítani? (Pomůžeš mi uklízet?)

3. V případě vyjádření cíle nebo záměru.    Např.: Elment lezuhanyozni. (Šel se osprchovat.)

4. Za přídavnými jmény vyjadřující city, pocity, názory: "rossz, jó, veszélyes, kellemes, lehetetlen, felesleges, könnyű, nehéz, érdemes", atd.
   Např.: Szegeden jó élni. (Je dobré žít v Segedíně.)

NEURČITEK  VYJÁDŘUJÍCÍ  ČÍSLO A OSOBU  PODMĚTU

1. Neosobní pomocná slovesa „kell, lehet, szabad, tilos, sikerül, illik” (je třeba, moci, smět, zakázaný, podařit se, slušet) ve spojení s infinitivem se nečasují.

2. Jejich tvary v minulém čase jsou:  “kellett, lehetett, szabad volt, tilos volt, sikerült, illett”.

3. Jejich tvary v budoucím čase jsou: „kell majd, lehet majd, szabad lesz, tilos lesz, sikerül majd, illik majd”.

Například:
Most kell ünnepelni.
Itt nem lehet enni.
Ott tilos volt dohányozni.
Most szabad kimenni a termeből.

4. Zdůrazňujeme-li sloveso s předponou, předpona se oddělí a bude stát před pomocným slovesem. Neplatí to pro neosobní pomocné sloveso„tilos“.

Například:
Ki szabad menni a teremből.
Tilos kimenni a teremből.

5. Chceme-li neosobní pomocná slovesa vztahovat k jisté osobě, příslušné  sloveso v infinitivu  bude přibírat osobní přípony. Podmět sa vyjadřuje s osobními zájmeny v dativu.

!!! Neosobní pomocné sloveso "lehet" nemůžeme vztahovat k jisté osobě. V takovém případě místo "lehet" použijeme sloveso "tud", které časujeme a infinitiv bude v základním tvaru!!!

Například:
Ma sietnünk kell.
Nekem tanulnom kell.
Tilos volt bemenned.
Ide nem tudunk bemenni. (Ide nem lehet bemenni.)

6. Táto ohýbaná forma infinitivu se kromě neosobních pomocných sloves užívá také ve spojení s některými přídavnými jmény, příslovci a podstatnými jmény, například: „fontos, érdemes, felesleges, hasznos, könnyű, nehéz” atd. (důležitý, záslužný, zbytečný, užitečný, lehký, těžký).

PRŘÍČESTÍ

A) NEDOKONAVÉ

Používáme je, když osobu nebo věc charakterizujeme právě probíhajícím dějem nebo činností. Ptáme se na ně milyen? (jaký?). Tvoříme je ze slovesného kmene pomocí přípony -ó / -ő.  

B) DOKONAVÉ

Používáme je, když osobu nebo věc charakterizujeme výsledkem děje nebo činnosti. Ptáme se na ně milyen? (jaký?). Tvoříme je ze slovesného kmene (obvykle z kmene určitých sloves) a s příponami -t / -tt.  Jsou totožné se slovesy v 3. osobě jednotného čísla v neurčitém časování v minulém čase v oznamovacím způsobu.

Proto, že se jedná o výsledek činnosti nebo děje, používáme slovesa se slovesnými předponami.

C) BUDOUCÍ

Používáme je, když označujeme děj nebo činnost, která má být uskutečněná v budoucnosti. Tvoříme je ze slovesného kmene s příponou -andó / -endő (používají se podle pravidla vokálové harmonie). Například: fizet (platit) → fizetendő (má být zaplacený), megold (vyřešit) → megoldandó (má být vyřešený).

PŘECHODNÍK

Přechodník vyjadřuje čas, stav nebo způsob podobně jako příslovce způsobu nebo času. Ptáme se na něho hogyan? (jako?), milyen állapotban?  (v jakém stavu?), mikor?  (kdy?). Tvoříme je ze slovesných kmenů a příponou -va / -ve (používají se podle pravidla vokálové harmonie). Např.: fut (běžet) → futva (běžecky).

Pouze z některých nepravidelných sloves můžeme vytvořit přechodník (jön → jőve, megy → menve, tesz → téve, vesz → véve, visz→ víve, alszik→ alva, fekszik→ fekve, atd. ). Když přechodník vyjadřuje stav, použijeme strukturu:

přechodník + sloveso "být" ve 3. os. j. a mn. č. (van, volt, lesz, vannak, voltak, lesznek)

Například: Zárva vannak a boltok. (Obchody jsou zavřené.)
                   A pad le volt festve. (Lavice byla namalovaná.)

Slovosled:

1. V zjišťovací otázce a v oznamovací větě přechodník stojí před slovesem.
    Např.: A bolt nyitva van. (Obchod je otevřený.)
                 Nyitva van a bolt? (Je obchod otevřený?)

2. Když přechodník obsahuje slovesnou předponu, sloveso být stojí mezi slovesnou předponou a přechodníkem.
    Např.:  Le van zárva a bicikli. (Kolo je  zamčené.)

3. Když ve větě něco zdůrazňujeme, zdůrazněné slovo stojí před slovesem "být".
    Např.: Miért volt lezárva a bicikli? (Proč bylo kolo zamčené?)