Runové písmo
Sikulsko-maďarské runové písmo
Přečtěte si krátké shrnutí níže
Sikulové (maďarsky "székely" /čti "sékej"/) je označení Maďarů žijících v jihovýchodní části Sedmihradska, dnešní území Rumunska. O jejich původě neexistují jednotné názory, ale nejnovější studie hovoří o tom, že jsou to přímí potomci Hunů, kteří se usídlili v Karpatské kotlině. Runové písmo se v maďarštině nazývá "rovás" /čti "rováš"/, který znamená "řez, zářez, písmo". Jedná se o starou runovou formu písma, ve kterém každá runa vyjadřuje jedno písmeno (hlásku). Ligatury vyjadřují skupinu písmen (hlásek). Píše se zprava doleva. Slova se oddělují mezerou nebo tečkou. Krátké samohlásky se v minulosti nepsaly, výjimkou byly krátké samohlásky na konci slova. Dlouhé samohlásky se značily. Lidé, kteří v současnosti používají sikulsko-maďarské runové písmo, postupují podle pravidel maďarského pravopisu a gramatiky a píší všechny hlásky slov. Současná runová abeceda byla přizpůsobena a pozměněna k moderní maďarštině.
O původu sikulsko-maďarského runového písma (dále jen "runové písmo" nebo "runy") se ve vědeckých kruzích vytvořili 3 hlavní teorie. Někteří tvrdí, že písmena pocházejí od Turků, jiní, že z minojského písma, a jsou i tací, kteří tvrdí, že runy pocházejí z dob Sumerů a starověkého Egypta. Ať je to z kterékoliv kultury, je jisté, že používali a přizpůsobili je Huni a se dostali k Maďarům. Můžeme mluvit o altajské kontinuitě (mají skytsko-turecko-hunsko-avarsko-maďarský původ).
Podle starých maďarských kronik je runové písmo "hunské" / "skytské". V kronice Simona Kézaiho ze 13. století se dočteme, že runové písmo je "sikulské psímo". Márk Kálti a Víděnská kronika ze 14. století hovoří, že "sikulský lid, který ještě nezapomněl skytská písmena, ne na papír ale na hole píší, s malým počtem znaků vyjadřují dlouhé slova a věty". Bonfini říká, že "sikulský lid má skytská písmena". V roce 1599 István Székely informuje také o tom, že runové písmo používá sikulský lid. Ještě v roce 1718 Mátyás Bél píše o "hunsko-skytském" písmu. Později na nátlak Habsburků se upouští od teorie hunské kontinuity a vytvoří se ugrofinská teorie. V roce 1890 toto písmo Géza Nagy označuje jako turecké písmo a o pár let později Antal Károly Fischer mluví o "hunsko-maďarském" písmu.
Anglický archeolog Sir Andrew Colin Renfrew, anglický historik Richard Rudgley, americký antropolog Gorver S. Krantz a italský lingvista Mario Alinea kladou stále větší význam na jazykovou kulturu a duševní rozvoj předků Maďarů. Podle nich je to více než pravděpodobné, že za písmo a písemnost v Karpatské kotlině a v okolních oblastech vděčíme právě jim. Podobný názor má i Dr. Borbála Obrusánszky a dodává, že je to jisté, že hunsko-maďarská kontinuita je faktem a jejich písmo neovlivnilo jen Karpatskou kotlinu, ale i lidi z eurasijských stepů, i to, že toto písmo značně ovlivnilo vznik čínského písma. Další zvláštností je i zjištění Ference Kállayho, že Pelasgové zanechali Řecku 16 skytských písmen, z čeho 12 jsou totožné se sikulsko-maďarskými runy. Runové číslice ukazují podobnost s římskými číslicemi, což ukazuje na etruské spojení.
Existenci hunského písma dokazují hunské nápisy, které se našly v oblasti jezera Bajkal a řeky Lena, v oblasti Janis a na území Mongolska i v pohoří Altaj, v Kazachstánu, Kyrgystánu, Karpatské kotlině, Itálii, Rakousku a Švýcarsku. Rétor Priskos píše o Attilových dopisech, Ménander v 6. století se zmiňuje o tom, že byzantský císař dostal dopis psaný skytským písmem od tureckých vyslanců. Je to důkaz, že runové písmo používali Hunové i jiné národy. Nejstarší hunskou runovou památkou je nápis na dřevěných tabulích, které se našly ve dvou hrobkách na okraji pouště Gobi. Pocházejí z roku 2000 př. n. l. V hrobkách se našli europoidní lidé s blond vlasy.
Další nálezy obsahující hunské / skytské nápisy:
- kámen z oblasti Uruzgan
- střepy z Nojon Uula
- abagánské střepy z 1. století př. n. l.
- stříbrný hrnek z pohoří Ťanšan z 5.-3. století př. n. l.
- pásek z Nagyszéksós
- hliněné nádoby z Ladánybene z 3.-5. století n. l.
- hunský odznak z Budapešti z 3.-4. století n. l.
Našlo se mnoho dalších nápisů a textů, které se zařazují jako sabirské, turecké, protobulharské a avarské, které ukazují podobnost nebo stejnost s hunskými a sikulsko-maďarskými texty.
Několik sikulsko-maďarských runových památek:
- hliněný nátrubek z Bodrog-Alsóbű z 10. století
- skalní erb z města Pécs z roku 1232
- křtitelnice z Vargyas ze 13. století
- košický kámen z roku 1370
- nápis gotického okenního otvoru ze Székelyderzs z roku 1431
- nápis z Horních Semerovic z roku 1482
- nápis kostelní věže v Homoródkarácsonfa z 13. století
- kamenný nápis z Bonyha z roku 1327
- runová abeceda z Mikulova z roku 1488
- kostelní nápis v Csíkszentmárton z roku 1501