Národní symboly - Lingua Hungarica - Könnyen magyarul

A TUDÁS KINCS, MELYNEK PÁRJA NINCS
Přejít na obsah
Maďarské národní symboly


Národní symboly

Přečtěte si krátké shrnutí níže
Podle nové ústavy Maďarska, která je platná od 1.1.2012, státními symboly jsou: maďarská vlajka, maďarský erb, národní hymna. Tyto symboly patří do skupiny národních symbolů. Další národní symboly: literární dílo Szózat, Svatá koruna a korunovační klenoty.
VLAJKA

Maďarská národní vlajka prošla mnohými fázemi historie. První písemný popis o jejich barvách a jejich pořadí je známy z roku 1806 a oficiální použití vlajky se dostalo do zákona číslo XXI. z roku 1848.
Vlajka obsahuje barvy v následujícím pořadí: červená (symbol síly), bílá (symbol věrnosti), zelená (symbol naděje).
ERB

Jednotlivé prvky maďarského erbu pochází ze středověku a základní motivy erbu v dnešní podobě se vyskytly už ve 13. století.

Červené a stříbrné pruhy dokazatelně vyskytují na pečeti krále Imre (1196-1204) a konkrétně sedm pruhů poprvé v roce 1220. Stříbrné pruhy symbolizují čtyři velké řeky - Dunaj, Tisa, Dráva, Sáva.

Byzantský dvojkříž se objevil na mincích Bélu III. (1172-1196) ražených okolo roku 1190 a na pečeti Bélu IV. (1235-1270). Trojvrší se používalo už na pečeti Istvána V. (1270-1272). Trojvrší symbolizuje tři pohoří - Matra, Fatry, Tatry.

Ve 13. století trojvrší obsahovalo květiny, ze kterých vznikla koruna umístěná pod dvojkřížem. Nakonec se svatá koruna dostala na erb a to za vlády císaře Rudolfa II. Habsburského.
HISTORICKÉ ERBY



1849 / 1918 / 1946-1948 / 1956
18901915 / 1938-1945



1919-1937
1949-1956
1957-1989
HYMNA

Text maďarské národní hymny napsal v roce 1823 maďarský básník Ferenc Kölcsey. Byla to báseň o osmi slokách z historie Maďarska –připomínala hrdinství knížete Megyera Árpáda, zakladatele první uherské dynastie, vítězství krále Matyáše Korvína, Rakušany, mongolské a turecké nájezdy. Hudbu složil v roce 1844 tvůrce maďarské národní opery Ferenc Erkel. První sloka tvoří státní hymnu Maďarska.
SVATÁ KORUNA A KORUNOVAČNÍ KLENOTY

Svatoštěpánská (svatá) koruna královská koruna Království Uherského, nejdůležitější a samostatně platný protiklad uherských královských insignií. Svatoštěpánská koruna zasvěcena sv. Štěpánovi je nejdůležitější součástí uherských korunovačních klenotů.

Dnešní koruna sv. Štěpána (podobně jako například česká svatováclavská koruna) sestává z několika částí různého stáří: z části latinské koruny a čelenkové koruny byzantského císaře Michaela Dukase. Čelenková koruna je s největší pravděpodobností ženská koruna z konce 11. století, zatímco latinská část koruny pochází z období mezi 11. a 13. stoletím. Obzvláště nápadný je šikmý kříž na vrcholu koruny, jenž přibyl nakonec.

Svatoštěpánská koruna platí za symbol maďarské resp. uherské jednoty. To je zřejmé například ze skutečnosti, že maďarský (uherský) znak je tímto klenotem korunován. Touto korunou byli od třináctého století korunováni uherští králové, a to včetně řady rakouských panovníků. Posledním panovníkem korunovaným touto korunou byl v roce 1916 Karel I. Habsburský.

Součástí královských klenot jsou i jablko, žezlo, meč a plášť.
SZÓZAT

Szózat je druhou hymnou Maďarska. Text napsal Mihály Vörösmarty v roce 1836, hudbu složil Béni Egressy v roce 1843.

Szózat má stejně významné postavení jako Himnusz, ale na rozdíl od něj není zakotven v Maďarské ústavě. Protože jsou obě hymny velice významné, hrají se při oficiálních příležitostech Himnusz na začátku a Szózat nakonci.
VÖRÖSMARTHY MIHÁLY                
                            (1800-1855)                                                  
EGRESSY BÉNI
            (1814-1851)               
Copyright © www.LINGUAHUNGARICA.cz
Návrat na obsah