Národní symboly - Lingua Hungarica - Könnyen magyarul

Vlajka obsahuje barvy v následujícím pořadí: červená (symbol síly), bílá (symbol věrnosti), zelená (symbol naděje).

Jednotlivé prvky maďarského erbu pochází ze středověku a základní motivy erbu v dnešní podobě se vyskytly už ve 13. století.

Červené a stříbrné pruhy dokazatelně vyskytují na pečeti krále Imre (1196-1204) a konkrétně sedm pruhů poprvé v roce 1220. Stříbrné pruhy symbolizují čtyři velké řeky - Dunaj, Tisa, Dráva, Sáva.

Byzantský dvojkříž se objevil na mincích Bélu III. (1172-1196) ražených okolo roku 1190 a na pečeti Bélu IV. (1235-1270). Trojvrší se používalo už na pečeti Istvána V. (1270-1272). Trojvrší symbolizuje tři pohoří - Matra, Fatry, Tatry.

Ve 13. století trojvrší obsahovalo květiny, ze kterých vznikla koruna umístěná pod dvojkřížem. Nakonec se svatá koruna dostala na erb a to za vlády císaře Rudolfa II. Habsburského.

Svatoštěpánská (svatá) koruna královská koruna Království Uherského, nejdůležitější a samostatně platný protiklad uherských královských insignií. Svatoštěpánská koruna zasvěcena sv. Štěpánovi je nejdůležitější součástí uherských korunovačních klenotů.

Dnešní koruna sv. Štěpána (podobně jako například česká svatováclavská koruna) sestává z několika částí různého stáří: z části latinské koruny a čelenkové koruny byzantského císaře Michaela Dukase. Čelenková koruna je s největší pravděpodobností ženská koruna z konce 11. století, zatímco latinská část koruny pochází z období mezi 11. a 13. stoletím. Obzvláště nápadný je šikmý kříž na vrcholu koruny, jenž přibyl nakonec.

Svatoštěpánská koruna platí za symbol maďarské resp. uherské jednoty. To je zřejmé například ze skutečnosti, že maďarský (uherský) znak je tímto klenotem korunován. Touto korunou byli od třináctého století korunováni uherští králové, a to včetně řady rakouských panovníků. Posledním panovníkem korunovaným touto korunou byl v roce 1916 Karel I. Habsburský.

Součástí královských klenot jsou i jablko, žezlo, meč a plášť.