ZÁPOR, CITOVÁNÍ, NEOSOBNÍ VAZBY

ZÁPOR

1. Nejčastějším případem je, když sloveso zapřeme a tím i celou větu. Zápor vytváříme pomocí částice nem (ne), které stojí samostatně (odděleně od slovesa) před slovesem a je zdůrazněné. Struktura je:

nem + časované sloveso
např.: nem sportolok (nesportuji)

2. Když je sloveso spojené s předponou, předpona se oddělí a stojí za slovesem. Struktura je:

nem + časované sloveso + slovesná předpona
např.: nem írja meg a leckét (nenapíše úlohu)

3. V případě věty s pomocným slovesem, hlavní sloveso stojí za pomocným slovesem a slovesná předpona se neoddělí od hlavního slovesa. Struktura je:

nem + pomocné sloves + (slovesná předpona)časované sloveso
např.: nem akarja megváltoztatni a programot (nechce změnit program)

4. Můžeme zapřít i jeden větný člen. V tom případě platí výše uvedená pravidla. Struktura je:

nem + zapírané slovo + časované sloveso
např: nem salátát kér, hanem krumplit (ne salát ale brambory si prosí)

5. Záporný tvar slovesa is (i, též):
Záporné tvary mohou být: sem, sincs, nem is, nincsenek is.
– když zapíráme sloveso, použijeme nem is (ani)
– když zapíráme sloveso vyjadřující není/nejsou, použijeme nincs is/nincsenek is, sincs/sincsenek (není/nejsou ani)
– když zapíráme jiný slovní druh, použijeme sem nebo sincs (ani)

Například:
Nem mosogattál el. Nem is főztél.(Neumyl si nádobí. Ani si nevařil.)
Nem mosogattál el. A konyhát sem takarítottad ki. (Neumyl si nádobí. Ani kuchyň si neuklidil.)
Nincs kávé. Sütemény sincs. (Není káva. Nejsou ani zákusky)

 

CITOVÁNÍ

1. Když někoho citujeme, přísudek zůstane nezměněný a úvodní věta může být v kterémkoliv čase. Používá se časování podobně jako v českém jazyce.

Například:
Karel: „Későn jövök haza.” (Karel: „Přijdu pozdě domů.“)
Karel azt mondta, hogy későn jön haza. (Karel řekl, že přijde pozdě domů.)

Peter: „Ne legyél kíváncsi!“ (Petr: „nebuď zvědavý!“)
Peter arra kér, hogy ne legyek kíváncsi. (Petr mě poprosil, abych nebyl zvědavý.)

2. Stejně tak citujeme i v případě tázacích vět doplňovacích.

3. V případě tázacích vět zjišťovacích platí následující:
a) věta je doplněná tázacím slovem -e
b) -e stojí vždy za časovaným slovesem
c) když je ve větě jmenný přísudek, -e stojí za jménem
d) v případě podmiňovacího způsobu v minulém čase -e stojí za slovem volna

Například:
Daniel azon gondolkodi, hogy meg lehet-e számolni a csillagokat. (Daniel přemýšlí o tom, jestli se dají spočítat hvězdy.)
Azt kérdeztem az autóstól, hogy nem tudott volna-e máshol parkolni. (To jsem se ptal řidiče, jestli by nemohl parkovat jinde.)

 

NEOSOBNÍ VAZBY

V případě, když něco není důležité nebo nevíme, kdo vykonává danou činnost, použijeme neosobní vazbu pro podmět.

1. mi (my) – používáme v receptech, návodech, všeobecných popisech. Když dáváme radu, použijeme rozkazovací způsob.
Např: A sárgarépát kockára vágjuk. (Mrkev nakrájíme na kostky.)

2. ők (oni, ony) – používáme tehdy, když nevíme nebo není důležité, že kdo/co je podmět. Např: Múlt héten felemelték a cukor árát. (Minulý týden zvýšili cenu cukru.)

3. valaki (někdo) – použijeme tehdy, když nevíme kdo/co je podmět. Např: Valaki felbontotta a levelet. (Někdo otevřel dopis.)

4. az ember (člověk) – používá se jako podmět ve všeobecně pravdivých konstatováních. Např: Még éjjel sem aludhat az ember. (Člověk ani v noci nemůže spát.)

5. Žádný podmět – všeobecné zákazy, povolení, možnosti, atd. vyjadřujeme s pomocnými slovesy lehet, szabad, tilos, kell + neurčitok. Ve větě není podmět. Např: Ha a lámpa piros, meg kell állni. (Když semafor je červený, musíme se zastavit.)

POŘADÍ PŘIPOJOVÁNÍ SUFIXŮ

Sufixy se ke kmeni slova připojují v následujícím pořadí:
1. kmen slova
2. slovotvorná přípona
3. znak
4. koncovka (pádová, osoby, čísla, příslovečné přípony)

Například:
tan-ul-ó-k-at (tanulókat) = žáky

VYKÁNÍ

Maďarština má dvě formy vykání. Slovesoje při vykání ve 3. osobě. Osobní zájmena vykání přibírají všechny příslovečné přípony.

formálně Ön (j.č.), Önök (mn.č.)
méně formálně maga (j.č.), maguk (mn.č.)