JMENNÉ TVARY SLOVESNÉ 

(Neurčitek, příčestí a přechodník)


Jmenné tvary slovesné tvoříme se sloves, ale ve větě stojí jako přívlastek nebo příslovečné určení. Jmenné tvary slovesné se dělí na:

1. slovesná podstatná jména (neurčitek)

2. slovesná přídavná jména (příčestí):
a) nedokonavé (přítomné příčestí činné)
b) dokonavé (minulé příčestí trpné)
c) budoucí (budoucí příčestí trpné)

3. slovesné příslovce (přechodník)

NEURČITEK


Koncovka neurčitku je -ni, která se přidává ke slovesnému kmenu (3. osoba jednostného čísla v oznamovacím způsobu v přítomném čase).
Např.: beszél
→ beszélni (hovoří → hovořit)

 

Slovesný kmen končící se na / kmen Koncovka Pravidlo Příklad
jednu souhlásku -ni koncovka se jen přidá mos → mosni (mýt
ad → adni (dát)
-ít -eni, -ani koncovka se jen přidá segít → segíteni (pomáhat)
tanít → tanítani (učit)
dvě souhlásky -eni, -ani koncovka se přidá podle pravidla vokálové harmonie mond → mondani (hovořit)
-ik -ni -ik vypadne a koncovka se přídá dolgozik → dolgozni (pracovat)
lakik → lakni (bydlet)
-ik (nepravidelná slovesa) -ni -ik vypadne a změní se kmen:
alszik
fekszik
haragszik
veszekszik/veszekedik

emlékszik/emlékezik

aludni (spát)
feküdni (ležet)
haragudni (hněvat se)
veszekedni (hádat se)
emlékezni (vzpomínat si)
nepravidelná slovesa -nni změni se kmen:
jön
megy
van
eszik
iszik
hisz
tesz
vesz

visz

jönni (přijít)
menni (jít, jet)
lenni (být)
enni (jíst)
inni (pít)
hinni (věřit)
tenni (dělat)
venni (brát)
vinni (nést)


Neurčitek se používá:

1. Spolu s pomocnými slovesy: “fog, szabad, tilos, lehet, kell, tud, akar, szeret, szeretne, utál, imád, szokott”.
Např.: Az én fiam egyetemen fog tanulni. (Můj syn bude studovat na univerzitě.)

2. Za následujícími slovesy: “segít, (meg)próbál, elfelejt, (meg)tanul, (meg)tanít, sikerül, lát valakit, hall valakit”.
Např.: Segítesz takarítani? (Pomůžeš mi uklízet?)

3. V případě vyjádření cíle nebo záměru.    Např.: Elment lezuhanyozni. (Šel se osprchovat.)

4. Za přídavnými jmény vyjadřující city, pocity, názory: “rossz, jó, veszélyes, kellemes, lehetetlen, felesleges, könnyű, nehéz, érdemes”, atd.
Např.: Szegeden jó élni. (Je dobré žít v Segedíně.)


NEURČITEK  VYJÁDŘUJÍCÍ  ČÍSLO A OSOBU  PODMĚTU


 

1. Neosobní pomocná slovesa „kell, lehet, szabad, tilos, sikerül, illik” (je třeba, moci, smět, zakázaný, podařit se, slušet) ve spojení s infinitivem se nečasují.

2. Jejich tvary v minulém čase jsou:  “kellett, lehetett, szabad volt, tilos volt, sikerült, illett”.

3. Jejich tvary v budoucím čase jsou: „kell majd, lehet majd, szabad lesz, tilos lesz, sikerül majd, illik majd”.


Například:
Most kell ünnepelni.
Itt nem lehet enni.
Ott tilos volt dohányozni.
Most szabad kimenni a termeből.


4. Zdůrazňujeme-li sloveso s předponou, předpona se oddělí a bude stát před pomocným slovesem. Neplatí to pro neosobní pomocné sloveso„tilos“.

Například:
Ki szabad menni a teremből.
Tilos kimenni a teremből.


5. Chceme-li neosobní pomocná slovesa vztahovat k jisté osobě, příslušné  sloveso v infinitivu  bude přibírat osobní přípony. Podmět sa vyjadřuje s osobními zájmeny v dativu.

 

 

Číslo

Osoba

Os.zájmena v dativu

várnikérnifőzni

Sg.1.nekemvárnomkérnemfőznöm2.nekedvárnodkérnedfőznöd3.neki / ÖnnekvárniakérniefőzniePl.1.nekünkvárnunkkérnünkfőznünk2.nektekvárnotokkérnetekfőznötök3.nekik / Önöknekvárniukkérniükfőzniük
!!! Neosobní pomocné sloveso “lehet” nemůžeme vztahovat k jisté osobě. V takovém případě místo “lehet” použijeme sloveso “tud”, které časujeme a infinitiv bude v základním tvaru!!!

Například:
Ma sietnünk kell.
Nekem tanulnom kell.
Tilos volt bemenned.
Ide nem tudunk bemenni. (Ide nem lehet bemenni.)


6. Táto ohýbaná forma infinitivu se kromě neosobních pomocných sloves užívá také ve spojení s některými přídavnými jmény, příslovci a podstatnými jmény, například: „fontos, érdemes, felesleges, hasznos, könnyű, nehéz” atd. (důležitý, záslužný, zbytečný, užitečný, lehký, těžký).

PRŘÍČESTÍ

A) NEDOKONAVÉ

Používáme je, když osobu nebo věc charakterizujeme právě probýhajícím dějem nebo činností. Ptáme se na ně milyen? (jaký?). Tvoříme je ze slovesného kmene pomocí přípony -ó / -ő.

 

Slovesný kmen končící se na / kmen

KoncovkaPravidloPříklad

jednu souhlásku-ó, -őPříponu přidáme podle pravidla vokálové harmonie.mos → mosó (mycí)
ad → adó (dávající)

kérdez → kérdező (ptající se)

dvě souhlásky-ó, -őPříponu přidáme podle pravidla vokálové harmonie.mond → mondó (hovořící)-ik-ó, -őPříponu přidáme podle pravidla vokálové harmonie a koncovka -ik vypadne.dolgozik → dolgozó (pracující)
-ik (nepravidelná slovesa)-ó, -őZmění se kmen přičemž se přípona přidá podle pravidla vokálové harmonie.

alszik
fekszik
haragszik
veszekszik/veszekedik

emlékszik/emlékezik

alvó (spící)
fekvő (ležící)
haragudó (hněvající se)
veszekedő (hádající se)

emlékező (vzpomínající si)

nepravidelná slovesa-ó, -őZmění se kmen přicemž se přípona přidá podle pravidla vokálové harmonie.

jön
megy
van
eszik
iszik
hisz
tesz
vesz

visz

jövő (přicházející)
menő (jdoucí, jedoucí)
levő (existující)
evő (jedící)
ivó (pící)
hívő (veřící)
tevő (dělající)
vevő (brací)

vivő (nesoucí)

B) DOKONAVÉ

Používáme je, když osobu nebo věc charakterizujeme výsledkem děje nebo činnosti. Ptáme se na ně milyen? (jaký?). Tvoříme je ze slovesného kmene (obvykle z kmene určitých sloves) a s příponami -t / -tt.  Jsou totožné se slovesy v 3. osobě jednotného čísla v neurčitém časování v minulém čase v oznamovacím způsobu.


Proto, že se jedná o výsledek činnosti nebo děje, používáme slovesa se slovesnými předponami.

 

Slovesný kmen končící se na / kmen Koncovka Pravidlo Příklad
samohlásku + -j, -l, m, -n, -ny, -r, -ad, -ed -t přípona se jednoduše připojí ke slovu megken → megkent
(natřít, namazat natřený, namazaný)
samohlásku +jednu nebo dvě souhlásku (ostatní souhlásky) -ott, -ett, -ött – když slovo obsahuje labializované vysoké samohlásky, přípona je -ött
– když slovo obsahuje nelabializované vysoké samohlásky, přípona je -ett
– když slovo obsahuje nízké nebo smíšené samohlásky, přípona je -ott
megmos → megmosott (umýt umytý)
kiad → kiadott

(vydat vydaný)
kiejt
kiejtett
(vyslovit
vyslovený
jednoslabičná slovesa končící se na -ó, -ő -tt přípona se jednoduše připojí ke slovu fő → főtt
(vařený)
-ik -ott, -ett, -ött platí pravidlo jako u slovesných kmenů končící samohláskou + ostatní souhlásky kidolgozik → kidolgozott (vypracovat → vypracovaný)
-ik (nepravidelná slovesa) -t, -ott, -ett, -ött změní se kmen přičemž příponu přidáme podle pravidla vokálové harmonie:
alszik
fekszik
haragszik

veszekszik/veszekedik

emlékszik/emlékezik

aludt – kialudt(vyspaný)
feküdt – kifeküdt (vylež
ený)
haragudott –
megharagudott(nahněvaný)
veszekedett – összeveszett (pohádaný)
emlékezett – megemlékezett (
vzpomínaný)
nepravidelná slovesa -t, -tt, -ott, -ett změní se kmen:
jön
megy
van
lesz
eszik
iszik
hisz
tesz
vesz

visz

jött
ment
volt
lett
evett
ivott
hitt
tett
vett
vitt

C) BUDOUCÍ

Používáme je, když označujeme děj nebo činnost, která má být uskutečněná v budoucnosti. Tvoříme je ze slovesného kmene s příponou -andó / -endő (používají se podle pravidla vokálové harmonie). Například: fizet (platit) → fizetendő (má být zaplacený), megold (vyřešit) → megoldandó (má být vyřešený).

 

PŘECHODNÍK

Přechodník vyjadřuje čas, stav nebo způsob podobně jako příslovce způsobu nebo času. Ptáme se na něho hogyan? (jako?), milyen állapotban?  (v jakém stavu?), mikor?  (kdy?). Tvoříme je ze slovesných kemnů a příponou -va / -ve (používají se podle pravidla vokálové harmonie). Např.: fut (běžet) → futva (běžecky).

Pouze z některých nepravidelných sloves můžeme vytvořit přechodník (jön → jőve, megy → menve, tesz → téve, vesz → véve, visz→ víve, alszik→ alva, fekszik→ fekve, atd. ). Když přechdoník vyjadřuje stav, použíjeme strukturu:

přechodník + sloveso “být” ve 3. os. j. a mn. č. (van, volt, lesz, vannak, voltak, lesznek)


Například: Zárva vannak a boltok. (Obchody jsou zavřené.)
A pad le volt festve. (Lavice byla namalovaná.)

Slovosled:

1. V zjišťovací otázce a v oznamovací větě přechodník stojí před slovesem.
Např.: A bolt nyitva van. (Obchod je otevřený.)
Nyitva van a bolt? (Je obchod otevřený?)

2. Když přechodník obsahuje slovesnou předponu, sloveso být stojí mezi slovesnou předponou a přechodníkem.
Např.:  Le van zárva a bicikli. (Kolo je  zamčené.)

3. Když ve větě něco zdůrazňujeme, zdůrazněné slovo stojí před slovesem “být”.
Např.: Miért volt lezárva a bicikli? (Proč bylo kolo zamčené?)