Fonetika, akcent, intonace

FONETIKA – HLÁSKOSLOVÍ


MAĎARSKÁ ABECEDA A VÝSLOVNOST

 

Abeceda a á b c cs d dz dzs e é f g gy h i
Znění a á csé dzé dzsé e é ef gyé i
Fonetický přepis výslovnosti a* á* b c č d dz ë, * é* f g ď h i
Abeceda í j k l ly m n ny o ó ö ő p q r
Znění í el el-ipszilon em en eny o ó ö ő p er
Fonetický přepis výslovnosti í j k l j m n ň o ó ә* ә:* p k r
Abeceda s sz t ty u ú ü ű v w x y z zs
Znění es esz tyé u ú ü ű duplavé iksz ipszilon zsé
Fonetický přepis výslovnosti š s t ť u ú y* y:* v v ks ≠/i* z ž

*poznámky:
a = labializovaná hláska; mezi “a” a “o”
á = nelabializovaná hláska; otevřené “á”
ë = zavřené “e”
ᴂ = otevřené “e”
é = zavřené dlouhé “e”
ә = přehláskované “o” (jako v německém “öden” nebo ve francouzském “le”)
ә: = přehláskované dlouhé “o”
y = přehláskované “u” (jako v německém “für” nebo ve francouzském “ru”)
y: = přehláskované dlouhé “u”
≠/i =
obvykle se nevyslovuje, změkčuje předchozí souhlásku; jako i se čte jen v archaických jménech a názvech

Souhlásky  “d, t, n” vyslovujeme i před “i,í” tvrdě!!!
Souhlásky “q,x,w” se vyskytují v cizích slovech.

ZDVOJENÉ SPŘEŽKOVÉ SOUHLÁSKY A SOUHLÁSKOVÉ SKUPINY

 

Spřežkové souhlásky Výslovnost Souhláskové skupiny Výslovnost
(pravidlo splývání)
ccs čč dj ďď
ddz dzdz ds čč
ddzs dždž dsz cc
ggy ďď gyj ďď
lly jj gysz cc
nny ňň gyz dzdz
ssz ss nj ňň
tty ťť tj ťť
zzs žž ts čč
tsz cc
tyj ťť

HLÁSKY V STARÝCH MAĎARSKÝCH JMÉNECH A NÁZVECH

 

Archaický tvar Výslovnost Archaický tvar Výslovnost
aa á ch č
é cz c
ә s ž
ew ә th t
ó ts č
y i w v

SAMOHLÁSKY A VOKÁLOVÁ HARMONIE

 

Každá samohláska má podobu krátkou i dlouhou. Délka je fonologická, tj. může rozlišovat význam: haj (vlasy), háj (sádlo).

 

Poloha jazyka

Nízkozvuké tzv. nízké (zadopatrové) samohlásky
Vysokozvuké tzv. vysoké (předopatrové) samohlásky

NelabializovanéLabializovanéNelabializovanéLabializovanéKrátkéDlouhéKrátkéDlouhéKrátkéDlouhéKrátkéDlouhéHorní  uúiíüűStřední  oóe [ë]éöőDolní áa e []

Pravidlo vokálové harmonie je následující:

1. nízkozvuká slova přijímají nízkozvuké přípony labializované nebo nelabializované
2. vysokozvuká slova přijímají vysokozvuké přípony
3. samohlásky “e, é, i, í” mohou být také ve slovech s nízkozvukými samohláskami, vznikají tak smíšená slova; ve smíšených nesložených slovech jsou zpravidla přípony nízkozvuké
4. u složených slov se použití přípon řídí podle poslední části složeniny

Například:
1. ház + ban = házban (dům + v-6.pád = v domě)
2. kérdés + ben = kérdésben (otázka + v-6. pád = v otázce)
3. kocsi + ban = kocsiban (auto + v-6.pád = v autě)
4. dobverő + vel = dobverővel (palička k bubnu + s-7. pád = s paličkou k bubnu)

AKCENT (PŘÍZVUK) A INTONACE

AKCENT


Přízvuk je vždy na první slabice a zpravidla nezávisí na slovním druhu. Nepřízvučná slova jsou: členy, záložky (postposice), jednoslovné spojky.

INTONACE

Intonace oznamovací věty je klesající.

 Szép idő van. (Je krásné počasí.)

Intonace tázací věty s tázacím zájmenem je klesající.

Milyen idő van? (Jaké počasí je?)

Intonace zjišťovací tázací věty je stoupajíco-klesající.

Szép       idő      van? (Je krásné počasí?)

Otázka, na kterou je odpověď ano-ne a má 3 nebo méně slabik, má intonaci stoupajíco-klesající tak, že stoupání a klesání je provedeno v poslední slabice.

Kedves?    (Milý?)