ČLÁNKY - PUVOD MADARU - Lingua Hungarica - Könnyen magyarul

A TUDÁS KINCS, MELYNEK PÁRJA NINCS
Přejít na obsah
Alternativní teorie o původu Maďarů a maďarského jazyka
“Národ, který nechá zaniknout svoji památku, ten si připravuje vlastní hrob a to je ztráta pro celé lidstvo.”
                                                                                                                                                                      (Arnold Ipolyi)



Podle všeobecné přijaté lingvistické teorie, maďarský jazyk patří do ugrické větve ugrofinských jazyků v rámci uralské jazykové skupiny. Tuto teorii podporuje a hlásí i  Maďarská akademie věd. Mimo této teorie existují další tzv. alternativní teorie:

1. turecko-maďarská teorie
2. skytsko-(turkicko)-hunsko-avarsko-maďarská kontinuita
3. sumersko-maďarská teorie
4. etrusko-maďarská teorie
5. teorie prajazyka
6. japonsko-maďarská teorie
7. keltsko-maďarská teorie
8. kečuánsko-maďarská teorie

Maďarština je nejvíce podobná hunštině, turkičtině a sumerštině z těchto teorií. Turkický původ často zahrňuje i sumerskou teorii. Turkická teorie byla velmi populární v 19.století a někteří jsou i dnes této teorii věrní. Má mnoho podob, jako například sumersko-maďarská jazyková příbuznost.

Teorie sumersko-maďarské jazykové příbuznosti je široce rozvětvená. Isté je, že existuje kulturní spojení mezi Maďary a lidmi z oblasti Mezopotámie. Oblast Meziříčí bádají vědci již 200 let. Našly se stopy velké starověké kultury, vykopali městá postavené z cihel, paláce, chrámy, zavlažovací kanály, atd. V této oblasti žijící obyvatelstvo, které používalo klinové písmo, nazýváme Sumerové. Ale kdo byli Sumerové? Co o nich víme?

Nejstarší období před biblickou potopou se nazýva období  Al-Ubaid. Název pochází z místa vykopávek, které prozkoumal britský archeolog Sir Leonard Woolley. Lidé z al-ubaidské kultury byli vynikající řemeslníci: vyráběli hliněné nádoby, kamenné nástroje, stavěli chrámy, obydlí, atd. Z této kultury hodně čerpali Sumerové, tvoří vlastně základ sumerské kultury, vzdělání a umění. Obyvatelstvo al-ubaidské kultury přišlo z východu, podle E. J. Brilla to byli Turani a Kušiti (pravlast Kušitů byl Baktria).  Turani a Kušiti jsou vlastně Skýtové. Skýtský původ národů osídlujících Mezopotámii uznali i Fracois Lenormant, George Rawlinson a Jules Oppert. Říka se, že jazyk obyvatelstva al-ubaidské kultury neznáme. Naproti tomu odborná literatura uznává, že obyvatelstvo města Uruk převzalo jazyk obyvatelstva al-ubaidské kultury, jako to uvedl sumerolog Ferenc Badiny Jós [ferenc badyň jóš]. Tedy al-ubaidský a sumerský jazyk jsou stejné. Ferenc Badiny Jós též uvedl, že nemůžeme Sumery oddělit od obyvatelstva al-ubaidské kultury. Jedná se o tentýž národ.

Podle profesora Samuela Noaha Kramera část národa al-ubaidské kultury dále existovala i v národě Subar. Subarové žili v oblasti Urartu (oblast mezi Kavkazem, Malou Asií a Mezopotámií. Ference Badiny Jós hodnotí Subary a Sumery jako jeden národ. Vědci Max Oppenheimer a Arthur Ungnad nazývají tento národ jako Chaldové a jejich říši Chaldea. V sumerštine je tato oblast Subartu. Podle Jacquetty Hawkes a Sira Leonarda Woolleyho „subarský národ je spojený, takříkajíc totožný, s Churrity. Důkazem na spojení národa al-ubaidské kultury, Chaldů, Churritů a Skytů jsou keramické artefakty, které se našly v oblasti Elam, Tell-Chaláf, Urartu, Orentes, nížina Amuq, Tell Esh Sheik a na východě v oblasti  Chorémz. Název Subar se často vyskytuje jako Subur a později jako Sabir.

Jedna hliněná tabulka z Nippuru, kterou rozluštil profesor Poebel, obsahuje seznam králů a měst z období před velkou biblickou potopou. Tyto městá byly lokalizované a známe je pod názvy: Eridu, Bad, Tibirra, Larak, Šippár, Šurupak. Podle této hliněné tabulky po biblické potopě vlády začínají s královstvím sumerského měta Kiš. Poté nasleduje první vláda města Uruk a poté města Ur. Podle této tabulky víme, že Sumerové byli přítomní již v druhé polovině 4. tisíciletí př. n. l. a vládli až do 18. století př. n. l., kdy jejich kulturu ovládli Semiti. Od nástupu semitského panovníka Chammurapiho v roce 1792 př. n. l. hovoříme o Babylonii. Státnim jazykem se stal semitský jazyk, akkadština. Sumerové trpěli, nepoznai akkadštinu, ztratili své postavení.

Se semitskou nadvládou zkoncovala chetitsko-kassitská vlna a Babylonie se stala znovu sumerskou. Dokazují to i písemnosti psané v sumerštině, např.: „Dějiny stvoření“ z roku 1500 př. n. l. Zde musíme poznamenat, že Kassiti a Kušiti jsou tentýž národ. Abychom lépe pochopili, Sumerové jsou: Chaldové, Subarové, Kušiti (Kassiti), Churriti, Sumerové, Mitanni. Tuhle takzvanou druhou sumerskou vládu narušili Asýřané kolem 1200 př. n. l. Sumerové byly nuceni opustit své území. Podle Ferenca Badinya Jóša to proběhlo následovne. Kušiti směřovali na východ a usídlili se na východní straně pohoří Zagros mezi Kaspickým mořem a Perským zálivem. Subarové, Churriti, Chaldové a Mitanni se přesídlili na sever do oblasti Kavkazu mezi Černé a Kaspické moře. Později je nazvali Médové. Médové byli ti, kteří v 7. století př. n. l. ukončili asyrskou nadvládu. Podle Hérodota to byli Skýti. Podle Plinia od Médů pocházejí Sarmati a od Hérodota víme, že Sarmati mluvili skýtsky.

Později skytské kmeny Saka, Daha a Massagetové se přesídlili na levý břeh řeky Oxux (Amudarja) a v roce 256 př. n. l. vytvořili Parthskou říši, která se rozprostírala od Eufratu až po Indii a vydržela 500 let.

Výše uveděné skutečnosti ukazují na spojení Sumerů a Maďarů, neboť Maďaři jsou potomci Skytů. Na spojení Sumerů a Maďarů ukazuje i mezopotámská postava Nimrod, která je uvedena jako praotec Maďarů ve Vídeňské obrázkové kronice. Vídeňská obrázková kronika, lat. Chronicon Pictum – Chronica de Gestis Hungarorum, je uherská středověká kronika s mnoha barevnými iluminacemi uložená v knihovně Országos Széchényi Könyvtár v Budapešti. Jejím autorem je budínský farář Marek z Kaltu, který dílo sepsal v letech 1358-1370 za vlády krále Ludvíka. Nimrod je biblická postava, která je zmíněna zejména v 1. knize Mojžíšově. Podle biblické zprávy byl synem Kúše, vnukem Cháma a pravnukem Noema. Založil několik měst v Mezopotámii. Je charakterizován jako „bohatýrský lovec před Hospodinem“.

Ale můžeme najít  podobnost i v jejich jazyce?  Odpověď je ano. Rudolf Dudás [rudolf dudáš] sumerský jazyk označil jako skýtský jazyk a v tomhle duchu zkoumal jednotlivé prvky, písmo, fonetiku, syntax a gramatiku sumerštiny. Toho názoru byla i historička Dr. Ida Bobula. Víme, že i maďarský a sumerský jazyk je aglutinační. Aglutinační jazyky používají na vyjádření gramatických funkcí afixy (předpony, vpony, přípony), které se přidávají ke kořenovému slovu. Podle vědců Bezolda, Hincksa, Opperta, Lenormanta, Poebela, Gadda, Deimela, Labata a Kramera struktura sumerštiny ukazuje shodu s uralsko-altajskými jazyky. Byl to jazyk Skýtů od Rýnu až po Velkou čínskou zeď.

Podívejme se nyní na několik příkladů na jazykovou podobnost sumerštiny a maďarštiny od sumerologa Rudolfa Dudása.
Další památkou na předchůdce maďarštiny je i dětská básnička z lidové slovesnosti, která v maďarštině nemá žádný význam. Podobný text, modlitbu našli na jedné hliněné sumerské tabulce:
V maďarštině: Antanténusz, szórakaténusz, szóraka-tiki-taka alabala bamusz.

V sumerštině: Anta Dunguz, sur-raga Dunguz, sur-raga digi-daga ala-hala Bambúz.

Překlad: Vstávej Dunguz, poroď ráno Dunguz, poroď ráno, rozzáři se, rozšiř se, rozkrájej, rozežeň Bambúze!

Z nejnovějších archeologických vykopávek, historických, lingvistických a etnografických zjištění víme, že Skýti a Huni si byli tak podobní, že můžeme hovořit o tom stejném národě. Tohoto názoru je i Sergej Minjaev a Borbála Obrusánszky. Když porovnáme maďarský jazyk a altajské jazyky, maďarskou kulturu a skýtsko-hunskou kulturu, zvyklosti, náboženství, atd. je jasné, že Maďaři jsou potomci těchto národů. Dokazují to i nejnovější genetické výzkumy.

Předtím, než se seznámíme se skytsko-(turkicko)-hunsko-avarsko-maďarskou kontinuitou, je důležité, aby jsme se seznámili s vědeckými lingvistickými metodami zkoumání o původu jazyků, které na druhé straně moc vědeckými nazvat nemůžeme. Též se musíme pozastavit nad tím, proč je ugrofínská teorie slepou uličkou.

Podle lingvistky Angely Marcantonio ugrofinská teorie byla vytvořena lingvistami, kteří považovali jazyk, národ, etnikum a rasu za to stejné. Podle nich, že finština a maďarština jsou uralské jazyky, znamená i to, že Fini i Maďaři patřili k prauralské homogenní skupině. Angela Marcantonio uvádí, že když lingvisti tvrdí něco o původě nějakého národa, to neznamená, že mají o jejich původě, existenci a jazyka nějaké důkazy. Například nemáme ani jeden archeologický, historický nebo antropologický důkaz o existenci indoevropského národa, ani dokonce o existenci indoevropského jazyka.Existují jen doměnky o této existenci. Jinými slovy, lingvisti předpokládají, ne však dokazují, podle svých interpretačních modelů svých výzkumů jazykových podobností to, že tyto jazyky pocházejí z jednoho prajazyka. Campanile hovoří o vzniku indoevropského jazykového pranároda. Podle něho tím, že předpokládáme existenci indoevropského jazyka, musíme předpokládat i existenci homogenní skupiny hovořící tímto jazykem. To, že vědci hovoří o prajazycích, nepotvrzuje žádný historický fakt nebo událost,je to založené na jejich lingvistických teorií. Nemůžeme ale zaměnit fakta s teoriemi.

Klasifikovat jazyky je velmi těžké. Je mnoho rizik, že se vytvářejí chyby, jejichž častou příčinou bývají jazykové modely i  politické názory a politický nátlak. Ringe a Greenberg poukazují na to, že klasifikace jazyků je vždy otázkou stupně pravděpodobnosti, nikdy si nemůžeme být jistí, že daná klasifikace je správná.

Vycházejíc z těchto skutečností se podívejme na ugrofinskou teorii. Faktem je, že na ugrofinské tvrzení neexistují žádné archeologické, antropologické nebo genetické důkazy. Ani staré maďarské písemnosti  se nikdy nezmiňují o uralských vztazích. Maďarský národ do 19. století si byl plně vědomí a jistý svým původem. Věděli, že jsou potomci Hunů. Mnoho finských a estonských lidí ( vědci a obyčejní lidé )  pochybují o ugrofinském původě. Mnoho vědců též zamítli tuto teorii. Wiik a Künnap si myslí, že neexistoval prauralský národ, ale existoval společný komunikační nástroj ( lingua franca) mezi národy po celé euroasijské oblasti. Je mnoho zdrojů,  že ugrofinská teorie vznikla na podnět habsburského dvora v 18. a 19. století. Mělo to pomoci Habsburkům, aby ovládli maďarský národ a posilnili svoji moc. Tímto chtěli ukázat, že maďarský národ nemá žádnou velkolepou minulost, neměl svoji kulturu, písemnost, jednoduše to byl primitivní lid. Takhle by měl být maďarský národ pokornější a Habsburkové by ovládli historii maďarů. Když někdo ovládá historii nějakého národa, ovládá tak i samotný národ. Tento ugrofinský vliv se ukazuje v plné míře v 19. století. V roce 1876 na konferenci jazykovědců maďarský ministr kultury Ágoston Trefort vyhlásil (potvrzuje to i kniha zápisů z konference): “Já jako ministr musím hájit zájmy státu a proto na základě externí autority je pro nás výhodnější ugrofinská teorie o  původu, nebo my potřebujeme evropské a ne asijské předky (příbuzné). V budoucnosti vláda podpoří jen ty vědce, kteří budou hájit ugrofinskou teorii!“ A postupně se přijala ugrofinská teorie. Tato teorie je vlastně založená na principech darwinismu, která v dnešní době už není úplnně správná a pravdivá. V důsledku ugrofinské teorie ostatní teorie se staly neoficiálními a neopodstatněnými bez dalšího výzkumu. Huni se označili za barbary, bez kultury, bez písma, bez tradice.

Proto je velmi těžké všeobecně přijaté teorie upravit nebo úplně změnit. I v dnešní době přetrvává toto odmítání vůči alternativním teoriím ve vědeckých kruzích v Maďarsku. Maďarská akademie věd stojí dále za ugrofinskou teorií, odmítá vše jiné nové bez toho, aniž by to přezkoumala. Pro zkoumání původu Maďarů nedělá žádné výzkumy. Například vynikající jazykovědci Klarpoth a Semenov zjistili, že hunský jazyk je vlastně dnes maďarský jazyk, ale maďarská akademie věd to vůbec nebere v úvahu.

Angela Marcantonio ve svých studiích do roku 2009 zjistila: ” Po zvážení všech faktů jsem dospěla k názoru, že jazykové důkazy z historie, antropologie a archeologie jsou v rozporu s touto teorií.” Podle jejího tvrzení z lingvistického hlediska nejsou splněné následující základní předpoklady:

1. chybí rozsáhlý fonologický lexikální porovnávací korpus
2. chybí rozsáhlý morfologický porovnávací korpus

Zjistila, že fonologické shody v uralské jazykové skupině jsou falešné a jen malý počet správných fonologických shod jsou přítomné v celé uralské oblasti. Též jazyky tradičně nazývané uralskými neukazují relevantní morfologické shody ( např: pádové koncovky, slovesné přípony).
Z této tabulky vyplívá, že jen poslední slovo se objevuje jedině v uralských jazycích, ale i tam je menší rozdíl mezi významem slova „ääni“ a „ének“. První znamená hlas, druhý znamená píseň. Je mezi nimi i fonologický rozdíl a shodují se pouze tři první hlásky  těchto slov.V případě, že porovnávací metodu lingvistiky bereme vážně, tak všechny hlásky se musí shodovat podle určitého pravidla a nemůžeme brát do úvahy žádné vyjímky. Existují i ad hoc vysvětlení a vyjímky, ale je to nebezpečné, nebo s ad hoc vysvětlivkami a vyjímkami můžeme všechno velmi jednoduše vysvětlit a s nimi můžeme potvrdit jakýkoliv údaj, tím vznikne pružná teorie, která se může zdát pravdivá. Právě proto, je třeba dávat pozor, aby nebyly vyjímky a abychom jsme nemanipulovali s výsledky, upozorňuje na to Angela Marcantonio.

Podle jejího výzkumu můžeme potvrdit, že z těch málo shod v uralských jazycích většina se objevuje i v altajských jazycích. Tedy shody nedokazují pravdivost a správnost uralské resp. ugrofinské teorie. Proti ugrofinské teorii je i ten fakt, že charakter, kultura, vzdělání a tradice Maďarů z 9. a 10. století ukazují stejné vlastnosti a podobnosti s rysy národů z Centrální Asie. Podle slov Angely Marcantonio “Tvrzení tradiční a oficiální uralské teorie o původu Maďarů a maďarského jazyka je neplatné, musíme ho zamítnout…. Se svými tverzeními podporuji ty Maďary, kteří nikdy nevěřili ve svůj uralský původ.” Proti ugrofinské teorii svědčí i některé ugrofinské argumentování, které můžeme nazvat cirkulárním argumentováním. Takový je například i argument týkající se turkických rysů v maďarském jazyce:

Otázka: “Proč převzal maďarský jazyk tolik prvků z turečtiny?”
Odpověď: “Protože Maďaři žili dlouhou dobu s tureckými kmeny.”

Otázka: “Z čeho víme, že Maďaři žili dlouhou dobu s tureckými kmeny?”
Odpověď: “Z toho, že maďarský jazyk přebral mnoho prvků z tureckého jazyka.”

Přejdeme teď k hunsko-maďarské respektive skytsko-hunsko-avarsko-maďarské kontinuitě, kterou potvrzují a dokazují nejen lingvistické zjištění, ale i archeologické nálezy, historická data a etnografické rysy. V následujících odstavcích se opírám o názory, důkazy a zjištění Dr. Borbála Obrusánszky, Katalin Czeglédi a profesora Učiraltu.

Katalin Czeglédi ve svojí práci The Linguistic Background of the Scythian-Hunnish-Avar-Hungarian Continuity píše, že jazykové shody dokazují skytsko-hunsko-avarsko-maďarskou kontinuitu splou s existujícími materiálními a kulturními důkazy. Profesor Učiraltu z Vnitřní mongolské vědecké university zkoumá už více než 15 let hunské jazykové památky. Ve svých přednáškách a studiích tvrdí, že není dostačující zkoumat jen evropské a maďarské zdroje o hunech, ale je potřeba je společně zkoumat s mongolskými a čínskými zdroji. Dnešní čínský jazyk obsahuje okolo 2000 slov hunského původu. Není to nic zvláštního, neboť první čínská dynastie byla vlastně hunská (dynastie Xia [hsia] od roku 2200 do 1700 př. n. l.).  Rekonstruovali mnoho slov, které jsou hunská jména panovníků, jako například:

Čínština: HUNYU [hunjü]                          Hunština: HUNOR
Čínština: CHUNWEI [šunvej]                    Hunština: ŠUNKHOR
Slovo ŠUNKHOR znamená sokol a mongolsky je to ŠONKHOR. Z toho pochází i staromaďarské jméno CSONGOR/ čti “čongor”/.

Podle profesora Učiraltu mongolština a maďarština nejlépe zachovali slova a jazykové elementy hunštiny a z nich maďarština nejvíce. Jazykové podobnosti a shody spojují mongolštinu, turečtinu a maďarštinu s hunštinou. Na toto poukazuje i Schönig ve svém turecko-mongolském výzkumu. Určiraltu též tvrdí ( na základě čínských písemných zdrojů a archeologických artefaktů), že „ huni znali písmo, které dnes nazýváme runovým písmem“. Dále prohlásil, že po dobu svých výzkumů dospěl k tomu, že maďarský jazyk zachoval o mnohem starší a originálnější stav, proto ho musíme oproti mongolštině zařadit do výzkumu hunštiny.

Přejdeme nyní k definici jednotlivých skupin lidí, které se nazývají  Skyti , Huni a Avaři. Podle wikipedie Skyti byli příslušníci různých íránských kmenů, které v 8.– 4. století  př.n.l.  kočovaly od severního Černomoří k dolnímu Dunaji. V římsko-císařské době měl  pojem Skyti  širší význam – označovaly se tak všeobecně kmeny v Asii a ve východní Evropě. Huni byli svaz nomádských kmenů z Centrální Asie. Avaři byli nomádské etnikum asijského původu.  Z výše uvedených je zřejmé, že to byly nomádské kmeny. Též všechny tyto kmeny se objevily v Karpatské kotlině. Podle nových zjištění Dr. Borbála Obrusánszky se jedná o ten stejný národ , jen je nazvali v jednotlivých období  podle prvního panovníka velícího kmene. Huny nazvali podle Hunora, Skyty nazvali Řeci podle Skolotosa. Jejich potomci jsou i Maďaři, maďarské kroniky a pověsti to též potvrzují. V blízkém kontaktu s nimi žili i Sarmati. Jedna skupina Sarmatů se přesídlila na sever a tak se dostaly hunské prvky do ugrofinských jazyků, do kterých maďarština nepatří.

Důkazem hunsko-maďarského spojení jsou i nejnovější antropologická zkoumání. Antropoložka Erzsébet Fóthi zjistila, že Maďaři z 10. Století jsou podobní protobulharům. Dr. Borbála Obrusánszky zdůrazňuje, že protobulhaři jsou vlastně Huni z pozdější hunské doby. Z tibetských, čínských a z evropských zdrojů víme, že Huni byli europoidní. Toto spojuje  Huny s evropskými národy, antropologicky není vyloučené spojení Maďarů a Hunů. Nepřímým důkazem na hunsko-maďarskou kontinuitu je i ten fakt, že maďaři nikdy nemluvili o Hunech negativně, strach měly jen jiné národy v Evropě. Kdyby Maďaři byli cizí, také by se báli Hunů a zaznamenali by to. Důkazem na spojení jsou i maďarské a hunské hrobky, používali stejné pohřební zvyky.

Víme, že po dobu historie  na území Uherska vzniklo mnoho míst, která ve svých názvech nesou slova bílý (fehér)  a hrad (vár), například Nándorfehérvár, Gyulafehérvár, Székesfehérvár.Podobné názvy se vyskytují i v Asii na těch území kde žili Huni. Například archeologové našli staré hunské město v severní části Číny. Jeho jméno je Tongwančeng, které znamená bílý hrad. Nedaleko od tohoto města existuje dnešní čínská obec, její jméno je v překladu malý bílý hrad. Samotná barva měla i sakrální význam pro Huny, bílé oblečení a bílého koně mohl používat pouze vůdce.

Podle výše uvedených je zřejmé, že Maďaři a jejich předci nebo-li Skyti, Huni a Avaři přišli na území Karpatské kotliny několikrát a neosídlili toto území najednou. Toho názoru je i Hasanov, který tvrdí, že do Karpatské kotliny Maďaři a jejich předkové přicházeli postupně. On hovoří o 5 osídleních: Kimerovci, Skyti, Huni, Avaři, Maďaři. Podle něho název hungar též dokazuje spojení mezi Maďari a Huny. Z historických textů víme ( Menander protektor, Propopios, Theophanes, Kedrenos Georgios), že některé hunské kmeny se nazývaly Sabíři, sabířskými Huny. Z popisů Konstantina VII. víme, že skupina Sabírů zůstala v Kavkazu, zatím co druhá skupina se usadila v Karpatské kotlině. Z těchto textů se dozvíme, že Maďaři se ztotožňovali se Sabíry. Podle svých výzkumů Kornél Bakay tvrdí, že maďarský národ vznikl ze dvou skupin, ze sabírských Hunů a turkických Onogurů.

Z jazykového hlediska mnoho podobností a shod najdeme mezi altajskými jazyky a maďarským jazykem. Následující informace jsou z práce Dr. Borbála Obrusánszky Hunnic Linguistic Issues,  ve kterém najdeme mnoho důkazů a logického odvození na hunsko-maďarské spojení. Dnes už víme, že některé euroasijské národy sdílely kulturu a jazyk Hunů. Izebell Horváth konstatuje, že po dobu hunského období altajské jazyky se ještě nerozdělily, takže hunský jazyk je vlastně protoaltajský jazyk. Huni a jejich jazyk ve značné míře ovlivňovali euroasijskou kulturu a jazyky. Není pravda, že Huni jen tak zmizeli anebo zanikli. Historické zdroje a archeologické artefakty indikují, že po rozpadu Hunské říše Huni žili v menších skupinách po celé euroasijské oblasti až do 8. století. A též nemůžeme oddělit Huny od Skytů. Tím dospějeme k tomu, že ani zařazení skytského jazyka není správné. Vědci mnohokrát argumentují, že skytština  se shoduje v několika prvcích s perštinou a proto tvrdí, že je to indoíránský jazyk, ale není to tak. Fakta hovoří proti této teorii. Víme, že jazykové prvky v perštině, které jsou i ve skytštině, jsou přítomné v celém euroasijském regionu. Perština je převzala ze skytštiny a ne naopak. Učiraltu upozorňuje, že hunštinu nemůžeme zkoumat jako jeden jazyk, nebo Huni žili v kmenech a jejich jazyk se měnil podle regionů, můžeme hovořit o dialektech.

Učiraltu, Péter Polony, Otto Maenchen-Helfen ve svých pracích uvádějí, že čínské kroniky zachovaly mnoho hunských slov. Tyto slova jsou přítomné v tureckém, mongolském a maďarském jazyce. Následující tabulky poukazují na spojení mezi hunskými slovy a slovy mongolštiny, turečtiny a maďarštiny.
*V severo-západních dialektech

Z této tabulky vidíme, že slova pečeť, písmeno, psát, rýt podle významu jsou spojené, mají podobný význam. Slovo rýt je též spojené s písmem. Kdysi runové znaky se vyřezávaly. Ryly do dřeva, kamene, kovu. Významové podobnosti v jednotlivých jazycích ukazují na to, že tyto slova jsou spojené s hunským slovem piči. A když Huni používali vlastní slovo na vyjádření písma / písmena, můžeme tvrdit, že měli svoje vlastní písmo. Tento fakt potvrzují i archeologické nálezy.
*mléko mongolsky je sün, ale gorlosky mongolský dialekt je to tun a nebo tún
** v sikulském dialektu mléko je té
***čínské slovo znamená podmáslí, které pochází z hunštiny, v té době číňani ještě nekonzumovali mléčné výrobky
****čínské slovo, znamená čarodějnice , pravděpodobně je převzaté z hunštiny
*****slovo z maďarského dialektu z oblasti na východ od řeky Tisa z 19. století

Kromě archeologie, lingvistiky, antropologie a historie další důležitou vědeckou disciplínou je etnografie. Lidové tradice a lidová slovesnost mohou objasnit nové souvislosti. Dr. Borbála Obrusánszky poukázala na to, že maďarská a mongolská lidová slovesnost obsahuje společné rysy a prvky. Dokonce i v mongolských lidových baladách najdeme motiv obětování ženy a následně její zazdění do staveb nebo zamíchání jejího popela do stavebního materiálu. O tom hovoří i maďarská lidová balada Kömíves Kelemen o stavbě hradu Déva (Déva vára). V Mongolsku existuje stavba, kde takto obětovali ženu podle lidové slovesnosti a toto místo se jmenuje Dév-kala.

U kočovných nomádských národů důležitou formou paktu kmenů nebo rodin bylo pokrevní bratrstvo. Používali na to slovo „ant“ nebo „and“. Podle etimologických slovníků to znamená přísahu nebo slib. Ve starověku už Herodotos hovořil o této skytské tridici. Podle jeho popisu se přísahající poraní a smíchají svou krev s vínem v kalichu. Čínská kniha Han-šu ze 3. století n.l. hovoří o těch stejných zvyklostech a obsahuje ještě jednu informaci, že před uzavřením smlouvy potvrzené krví se obětuje bílý kůň pro nebeské. Obětování koně existovalo i u Mongolů, Maďarů a Bulharů ve středověku. Potvrzují to historické záznamy o vzniku mongolské říše ve 13. století, nebo i v maďarské kronice Gesta Hungarorum od Anonyma. Maďarské odporové právo zakotvené ve Zlaté bule z roku 1222 má též kořeny ve tradici pokrevního bratrstva. Tradice přijetí osoby za syna má kořeny též v pokrevním bratrstvu a do roku 1877 to bylo právním aktem v Uhersku. Další důkazy na existenci pokrevního bratrstva jsou zmínky a popisy v knihách Solina a Pomponia Melu, z runového textu na avarské přezce opasku a v poznámkách o Avarech u Paula Diacona a Theophanesa.

Dr. Borbála Obrusánszky zdůrazňuje ve svých pracích jednu lidovou tradici, která existuje mezi Maďary, Turky i Mongoly a své kořeny má v dávných dobách.  Jedná se o tradici smlouvy potvrzené krví (pokrevní bratrstvo). Sloužila na upevnění přátelství. Dnes na místo obřadu s krví se používá vzájemné darování dárků. V maďarské lidové tradici tradice pokrevního bratrstva se změnila též a jmenuje se komaság/čti „komašág“/. Je to upevnění přátelství mezi 2 osobami, které jsou stejného pohlaví a pocházejí ze stejných sociálních poměrů. Ještě v 19. století toto přátelství označovali slovem anda, což znamená přítel. Mongoli na upevnění přátelství darují koně s červenou uzdou.

Z výše uvedených faktů můžeme následně konstatovat:

1. Na určení původu nějakého národa nestačí lingvistický výzkum.
2. Ugrofinská teorie je neúplná , neobsahuje důkazy, obsahuje pouze předpoklady.
3. Máme archeologické, historické, lingvistické, antropologické a etnografické důkazy na skytsko-hunsko-avarsko-maďarskou kontinuitu.
4. Podle dosavadních zjištění a důkazů můžeme hovořit o spojení mezi maďarským národem a altajskými národy ( společný původ, spolužití, jazykové   prvky, lidová tradice).
Copyright © www.LINGUAHUNGARICA.cz
Návrat na obsah